Když jsem před 13 lety vedl oddělení průmyslového inženýrství v jednom významném automotive podniku měli jsme stejný problém. Potřebovali jsme obsadit minimálně 3 pozice průmyslových inženýrů, ale dlouhodobě se nám to nedařilo? V té době byla situace na trhu práce jednoduchá. Průmyslové inženýrství nebylo pro průmyslové podniky standard a mnoho PIček na trhu práce nebylo. Školy s tímto oborem teprve začínaly a po prvních absolventech se vždy jen zaprášilo. Přesvědčit je, aby šli pracovat „na vesnici“ se nám nedařilo. Přesto to byl pro nás strategicky důležitý úkol, který jsme se nakonec rozhodli řešit vlastními silami.
Je zajímavé, že podobná situace v DUŘE nastala i po deseti letech akorát z jiných důvodů. Průmyslové inženýrství se stalo standardem a průmyslových inženýrů by mělo být dost. Jenže hospodářský růst a obrovský převis poptávky po lidech způsobil, že opět PIčka na trhu prakticky nejsou. Stejný scénář jiná příčina. I tentokrát se vedení podniku po dobré zkušenosti z minulých let rozhodlo tento problém vyřešit vlastními silami.
V obou případech jsme se rozhodli připravit interní studijní program průmyslového inženýrství, který zajistí přípravu vybraných pracovníků na pozici průmyslového inženýra. Akorát v tom druhém případě už jsme čerpali ze zkušeností realizace před 10 lety tzn. program se upravil a realizace se změnila.
„Projekt“ Podniková škola průmyslového inženýrství
Project by se dal rozdělit do několika částí: příprava programu, výběr účastníků, samotné studium a závěr. Z hlediska zadání a definice obsahu studia jsme vycházeli z Výrobního systému DURA (VSD). Potřebovali jsme, aby průmyslový inženýr znal a byl schopen aplikovat a zavádět metody průmyslového inženýrství dané výrobním systémem DURA 2004.
Program jsme připravovali s IPI Liberec. DURA si vzala garanci za témata, která byla dobře interně zpracovaná a ostatní pro podnik připravili v IPI Liberec. Celkem jsme plánovali realizovat 16 studijních dní. Zároveň s tím měl každý účastník za úkol realizovat studijní projekt, rozsahem odpovídající délce studia. Při realizaci dalšího ročníku, jsme již celou realizaci nechali na externí společnosti ESCARE. Posun byl zejména v počtu bloků 9 vs 12, počtu dní 16 vs 25 a průběhu studijního dne. Zatímco v roce 2004 studijní den připomínal klasickou přednášku na konci které účastníci dostali domácí úkol, v novém studiu bylo každé téma zpracováno maximálně interaktivně. Teoretický úvod, interaktivní hra nebo příklad na dané téma a následně miniworkshop s aplikací probrané látky přímo na vybraném pracovišti. Také v tomto ročníku museli účastníci realizovat projekt, na kterém prokázali nabité znalosti.
Výběr účastníků nebyl vůbec jednoduchý. Jednak byli do školy nominováni stávající PI, ale potřebovali jsme vybrat pracovníky, kteří by o průmyslové inženýrství měli zájem, ale také jsme chtěli účastníky, kteří budou mít pro studium, alespoň základní předpoklady. Nakonec studium absolvovalo 10 účastníků v roce 2004 a 12 účastníků v roce 2016.
V roce 2004 byl tým účastníků složen ze 2 stávajících průmyslových inženýrů, 3 nově přijatých průmyslových inženýrů, 2 techniků, 2 seřizovačů a jednoho pracovníka z ČZ Strakonice, kteří projevili zájem o účast na tomto projektu. V roce 2016 se tým účastníků skládal z 2 stávajících průmyslových inženýrů, 1 nově přijatého průmyslového inženýra, 1 kvalitáře, 2 techniků, 1 mluvčího lisovny, 1 koordinátora údržby, 3 seřizovačů, 2 techniků launch týmu na půl (každý absolvoval jen některé bloky).
Největší problém spočíval v tom, že se manažeři jednotlivých útvarů nebyli schopni dohodnout koho vybrat. V roce 2004 do školy PI nikdo nechtěl nikoho nominovat. Byl to pochybný projekt, který pokud nevíjde, tak to bude významná ztráta času. A naopak v roce 2016 byl velký přetlak vybraných pracovníků a 12 účastníků se vybíralo z cca. 30 nominovaných. Výběr proběhl především na základě předpokladů kariérního rozvoje každého pracovníka a také na základě posouzených předpokladů pro studium (předchozí vzdělání, schopnosti a zaujetí pro problematiku zlepšování).
U obou ročníků probíhala realizace normálně v pracovní dny. Interval jednotlivých bloků jsme definovali s ohledem na schopnost uvolnit všechny pracovníky z práce. Bylo to sice „jen“ 1% z celkového počtu pracovníků, ale i tak vypadlo z procesu 10 lidí každý měsíc na cca. 2 dny a vedoucí za tyto lidi museli zajistit náhradu. Realizace tedy probíhala v cca. měsíčním intervalu v rozsahu 2-3 dní dle tématu. Celé studium proběhlo za cca. 2 semestry (10 měsíců) včetně realizace a uzavření studijních projektů.
Bylo úžasné sledovat proměny některých účastníků v průběhu studia. Mnohým z nich se postupně otevírali oči, dokázali vidět problémy v jiném světle, začali si uvědomovat nedokonalost současných procesů a měli spoustu různých návrhů na změny. Účastníci se naučili pracovat v týmu, vést diskuzi, zpracovat závěry a prezentovat výsledky práce. Z každého bloku se plnil domácí úkol, který byl rozebrán na dalším bloku. Účastníci absolvovali množství interaktivních her na témata průmyslových metod a realizovali množství miniworkshopů. V rámci těchto miniworkshopů aplikovali probrané téma přímo na vybraných pracovištích. V průběhu studia jim byli všichni lektoři k dispozici pro konzultace ke studijním projektům. Každý projekt byl zadán účastníkovým nadřízeným, který k realizaci projektu garantoval a poskytoval dostatečnou podporu.
Na závěr studia všichni účastníci prezentovali před vedením společnosti výsledky svých projektů. Pro příklad byly v prvním ročníku podnikové školy PI v rámci projektů realizovány tyto přínosy:
- Dosažení kalkulovaných časů na projektem vybraných pracovištích
- Úspora jednicové práce 5 737 Nh/rok
- Snížení ergonomické zátěže vybraných pracovišť
- Úspora výrobní plochy 1065 m2
- Úspora režijní práce 50 h/rok
Dva ročníky podnikové školy průmyslového inženýrství úspěšně dokončilo celkem 18 účastníků. Pro mnoho z nich to byl odrazový můstek pro další kariéru. Z první školy PI se z 9 absolventů stali 3 vedoucími průmyslového inženýrství, 2 vedoucími business týmu, 1 působí jako průmyslový inženýr v leteckém průmyslu, 1 je PI v jiném automotive podniku, 1 je kvalitář business týmu a pouze 1 nenašel jako průmyslový inženýr uplatnění. V druhém ročníku se z 9 absolventů již jeden stal vedoucím business týmu a jeden přešel ze seřizovače na technika business týmu, zároveň se obsadili pozice průmyslových inženýrů. Z tohoto hlediska podniková škola na 100% splnila svůj účel a připravila vybrané pracovníky pro pozici průmyslového inženýra přičemž pro mnohé to byl odrazový můstek pro pozici manažerskou.
Rada na závěr:
„Nejste-li schopni obsadit nějakou pozici v podniku, snažte se pro ni vychovat/vytrénovat pracovníky z vlastních řad. Určitě se vám to vyplatí.“
 |
 |
 |
